Rolové hry
Pojem roleplaying (hraní role) zahrnuje široké spektrum aktivit, které mají všechny jeden společný prvek, kterým je role. Účastníci přijímají roli někoho jiného a v této roli se pak jednají. Co ještě je a co už není rolí je často tématem vášnivých diskuzí široké pléna teoretiků. Já bych se v tomto článku chtěl věnovat především osvětlení pojmu rolových her tak, jak bude používán v tomto blogu. Rolových her je široká škála, ale pojem, kterému se budu věnovat já vychází z původní anglického zkratky RPG (role-playing game), která bývá často do češtiny překládána jako rolové hry, hry na hrdiny, hry v hlavní roli či hry na životní příběhy.
Rolové hry (RPG) jsou relativně moderním a atraktivním trendem ve volnočasových hrách mládeže i dospělých. Jedná se o kolektivní hry založené na vyprávění, improvizaci a společné tvorbě příběhu, využívající právě prvku hraní v roli. Vzdáleně se podobají herecké improvizaci. Každý hráč přijímá jednu postavu a za ni jedná a spoluvytváří příběh s ostatními hráči. Hraní rolových her se ovšem liší od divadla v tom, že hráči nejednají za své postavy přímo, ale pouze opisují své akce, vyprávějí si. Všechny hrdinské skutky, dojemné scény i napínavé okamžiky se odehrávají u jednoho stolu.
Hráč obvykle sedí v křesle a za svou roli pouze mluví, protože jeho postavu si ostatní hráči pouze představují. Představivost a fantazie je nosným prvkem rolových her. Protože se ale stále jedná o hru, je rolová hra vymezena určitými pravidly a principy, které bývají pro každou jednotlivou hru unikátní a vnáší do hry důležitou dávku náhody a adrenalinu. Hru řídí a usměrňuje vypravěč. Je to jeden z hráčů, který ale vede hlavní linii příběhu, na jehož základě mohou ostatní hráči improvizovat ve svých rolích a rozvíjet příběh do větší šíře. Nejsilnějšími aspekty rolových her je krom aktivní relaxe i rozvíjení fantazie, představivosti, schopnosti improvizace a sociálně komunikačních dovedností.
Já osobně vděčím rolovým hrám za mnohé. Ve čtrnácti letech, když jsem na letním táboře poznal Dračí doupě (původní česká hra na hrdiny), tak jsem ještě netušil, jak moc ovlivní můj další život. Z původního fantastického opojení plného draků, skřetů a hrdinů, které mi vydrželo celou střední školu jsem posléze pochopil, že není důležité prostředí, ale příběh a samotná technika vyprávění. V roce 1997 jsem poznal Ondřeje Netíka a jeho osobitý a silný vypravěčský styl. Na několik dalších let jsem byl ovlivněn moderními hororovými příběhy, kde hlavními protagonisty byli nejrůznější fantastické existence jako jsou upíři či přízraky mrtvých. Nesoustředil jsem se však na prvek samotných herních pravidel jako spíše na prožitky hráčů a budování atmosféry.
Už od prvopočátku (1995) jsem začal jezdit na herní setkání hráčů her na hrdiny s názvem Gamecon, které bývalo pravidelně v Olomouci. S přáteli s Moorboyz jsme se snažili dosáhnout vítězství v Mistrovství republiky v Dračím doupěti, což se nám nakonec roku 2001 podařilo. V danou chvíli nám to připadalo jako zásadní středobod vesmíru, zatímco teď mě osobně přijdou mistrovství v rolových hrách jako naprostý nesmysl. Od roku 2002 jsem začal na Gamecon jezdit jako jeden z těch, co připravují dobrodružství pro ostatní a od roku 2004 jako spoluorganizátor, zaměřující se na jiné rpg, než-li Dračí doupě. V roce 2006 a 2007 jsem se stal jedním ze tří hlavních organizátorů a snažil se celou akci zpopularizovat více jako otevřené hráčské setkání pro příznivce rolových her, deskových her a larpů.
Posledních pár let už hraji rpg pouze příležitostně a u jednonočních příběhů se soustředím především na stavbu silného příběhu, vypointování a budování atmosféry. Jednoznačně vedou hry s hororovou tematikou, ale spíše bez fantastických prvků. Hodně rpg knih mám v knihovně spíše pro inspiraci a počtení, než-li pro opravdový úmysl tyto hry hrát. Pravidelně vyprávím pro skupinu blízkých přátel příběhy z kroniky Vzpomínek na Benátky, ale vytížení všech hráčů v běžném životě nám umožňuje se sejít s bídou jednou za měsíc.
Jak jsem již nastínil dříve, tak vděčím rolovým hrám za mnohé. Díky jejich vyprávění jsem se začal více zajímat o historii, literaturu i dramatický projev. Četba zahraničních příběhů a pravidel mě udržela u angličtiny až do státní zkoušky a díky hráčské komunitě jsem poznal spoustu báječných lidí. Vyprávění pro skupiny cizích hráčů v rámci herních setkání i přednášky na tato témata mi pomohly vybudovat si základy k prezentačnímu projevu, který teď úročím ve svém zaměstnání. A krom toho mě to opravdu bavilo a baví. Ač si někdy postesknu, kde jsou ty doby střední školy, kdy jsme hrávali každý pátek a někdy ještě o víkendu k tomu, tak vím, že to hlavní, co mi rolové hry u stolu mohly dát, už mi daly.
I přesto, že zájem o rolové hry u stolu je u mě spíše okrajový, tak stále pravidelně chodím na český diskuzní server rpgforum.cz i na světový rpg.net. Především pro inspiraci na příběhy, udržení vlastní informovanosti a získávání teoretických podkladů pro zužitkování v larpech.
Na těchto stránkách se objeví především zajímavé informace z prostředí rolových her, některé mé teoretické úvahy či krátké recenze.