Monika odchází do penze
Praha, leden roku 2038
Monika, ročník 1968, opouští své pracoviště. Navždy. Od února jí bude sedmdesát, a má tudíž nárok na státní starobní důchod. Její místo nezůstane volné ani den. Brousí si na něj zuby celá řádka stále svěžích šedesátníků. Každý si chce před důchodem ještě vydělat. Práce pro starší je dost, takže nedávné zvýšení důchodového věku nezpůsobilo růst nezaměstnanosti.
Monika sama opouští svoji práci se smíšenými pocity. Na jedné straně si ráda odpočine… Ale na druhé straně se děsí toho, co bude následovat. Měsíční penze ve výši 1300 eur – méně než třetina její poslední čisté mzdy – by kdysi byla považována za velmi slušné peníze. Dnes, v roce 2038, umožní stěží přežít. Moničin životní standard nebyl nijak přemrštěný: Byt na Chodově, nepříliš daleko od pražského centra a malý ojetý elektromobil, který na jedno nabití dojede právě tak k nejbližšímu nákupnímu centru a zpět.
Takto začíná zajímavý článek na serveru Finmag.cz, ve kterém autor Pavel Kohout, ředitel pro strategii Partners, popisuje poněkud děsivou vizi budoucnosti. Ač je článek poněkud propagandistický, tak rozhodně stojí za přečtení a zamyšlení. Ono totiž zase tak daleko od možného výhledu na budoucnost není.
Celý článek na naleznete na serveru Finmag.cz
Zanechat komentář