Ať už je jakýkoliv, tak vychází z reality. A ta už tolik vtipná není. Z jednoho úhlu pohledu to totiž může být docela reálná pravda. Ostatně, kdo z těch, co Lisabonskou smlouvu schvalují v parlamentu, ji opravdu četl. A kdo z těch, co ji četli si ji opravdu dosadili do kontextu? Kdoví…

Crrr… crrr… tady Brusel… (přečíst celý článek na serveru Zvědavec)

Monika, ročník 1968, opouští své pracoviště. Navždy. Od února jí bude sedmdesát, a má tudíž nárok na státní starobní důchod. Její místo nezůstane volné ani den. Brousí si na něj zuby celá řádka stále svěžích šedesátníků. Každý si chce před důchodem ještě vydělat. Práce pro starší je dost, takže nedávné zvýšení důchodového věku nezpůsobilo růst nezaměstnanosti.

Monika sama opouští svoji práci se smíšenými pocity. Na jedné straně si ráda odpočine… Ale na druhé straně se děsí toho, co bude následovat. Měsíční penze ve výši 1300 eur – méně než třetina její poslední čisté mzdy – by kdysi byla považována za velmi slušné peníze. Dnes, v roce 2038, umožní stěží přežít. Moničin životní standard nebyl nijak přemrštěný: Byt na Chodově, nepříliš daleko od pražského centra a malý ojetý elektromobil, který na jedno nabití dojede právě tak k nejbližšímu nákupnímu centru a zpět.

Takto začíná zajímavý článek na serveru Finmag.cz, ve kterém autor Pavel Kohout, ředitel pro strategii Partners, popisuje poněkud děsivou vizi budoucnosti. Ač je článek poněkud propagandistický, tak rozhodně stojí za přečtení a zamyšlení. Ono totiž zase tak daleko od možného výhledu na budoucnost není.

Celý článek na naleznete na serveru Finmag.cz

Žilo bylo 10 pánů, kteří spolu chodili každý den do restaurace na oběd. Za oběd měli pokaždé zaplatit dohromady přesně 1000 korun. Pánové se dohodli na tom, že se na té tisícovce budou podílet tak, jak platí daně. Takže první čtyři, ti nejchudší, neplatili nic. Pátý zaplatil 10 korun, šestý 30 korun, sedmý 70 korun, osmý 120 korun, devátý 180 korun a desátý, ten nejbohatší, 590 korun.

Takhle to šlo celé roky a nikdo si nestěžoval.

Až jednou hostinský přišel s tím, že jim dá slevu a bude po nich chtít každý den za oběd jen 800 korun místo 1000, protože jsou to stálí zákazníci. To bylo od něho moc hezké. Jak si ale rozdělit těch ušetřených 200 korun? Kdyby každý z deseti pánů platil o 20 korun méně, prvních pět pánů by dokonce dostávalo peníze za to, že chodí na oběd. Hostinský jim navrhl se o úsporu podělit tak, v jakém poměru platí za oběd.

Vzal si papír a tužku a začal počítat.

Vyšlo mu toto: Pátý pán už nebude muset platit nic, stejně jako první čtyři, takže 100% úspora. Šestý bude platit 20 korun, místo 30, ušetří 33%. Sedmý bude platit 50 místo 70 korun, ušetří 28%. Osmý pán zaplatí 90 místo 120 korun a ušetří 25%. Devátý zaplatí 140 místo 180 korun, takže ušetří 22%. Desátý pán, nejbohatší, bude platit 490 místo 590 korun. Úspora 16%. Každý z těch šesti na tom bude lépe, než předtím, a ti první čtyři mohou i nadále jíst zadarmo.

Jak se ale vzápětí ukázalo, velké nadšení ten návrh nevyvolal.

“Takže já z těch 200 korun dostanu jen 10?”, křičel šestý pán, ukázal na desátého, nejbohatšího, a pokračoval: “A tenhleten dostane hned 100!”

“To je pravda!”, křičel pátý pán, “Já ušetřím jen 10 korun, ale on desetkrát víc!”. “Opravdu!”, přidal se sedmý, “takže jemu stovku a mně jen dvacku?!”.

Rozkřičeli se i první čtyři pánové: “A my nedostaneme vůbec nic? Jak k tomu přijdeme? Zase jsou na tom nejhůř ti nejchudší, jako vždycky!”

A všech devět se vrhlo na toho desátého a ztloukli ho.

Příštího dne se desátý pán u oběda neobjevil. Nijak jim to nevadilo, prostě si sedli a jedli bez něho. Když ale došlo k placení, zjistili zajímavou věc: Všichni dohromady neměli ani na polovinu sumy, kterou zrovna projedli. A pokud mezitím neumřeli hlady, tak se tomu diví dodnes.

A takhle, milé děti, funguje daňový systém. Pokud dojde k daňové úlevě, mají z toho nejvíc ti nejbohatší. Pokud by ale museli platit příliš, může se stát, že se příští den u našeho stolu neobjeví. Ve Švýcarsku, v Karibiku a i jinde na světě je spousta pěkných restaurací…

Kdy je herna otevřena:

• 12. června 18:00 - 22:00
• 26. června 18:00 - 22:00

Provozní řád:

• Cena za odpoledne je 40,- (pro pokrytí provozu Centra 8D)
• Možnost uvařit si na místě čaj, kávu či namíchat sirup

Lektorka Hanka, která se o provoz herního klubu stará, je na místě především z důvodu zamknutí prostoru a zajištění hladkého průběhu. Deskové hry má ráda, ale zdaleka to neznamená, že zná všechna pravidla. Počítejte tedy, pokud nenarazíte zrovna na někoho ze zkušených hráčů, s nutností přečíst si některá pravidla v češtině či angličtině. Nicméně obvykle je v klubu někdo, kdo danou hru zná a není pak jednodušší cesty, než se k němu přidat ve hře.

Hry, které jsou v klubu jsou různé. Většina z nich má však pravidla, která se nevysvětlují déle než pár minut. Je nám zcela jasné, že si hráči chtějí zahrát a nikoliv polovinu času studovat složitá pravidla. Oproti tomu hry, která mají pravidla složitější bývají často komplexnějším hráčským zážitkem. V klubu máte na výběr a je na vás, po jaké hře se spoluhráči sáhnete. Možnosti jsou široké.

Budu se těšit na setkání.

Ve hře hrajete jednoho až deseti tajuplných kumpánů, kteří jsou členy Řádu veřejných tajemství či Bratrstva pravdivých lží a snaží se získat kupčením s nejrůznějšími předměty tři předměty svého vlastního řádu, zatímco zahalený kočí žene bouřnou nocí černý kočár vstříc Čertovu hradu. Na počátku cesty není jasné, co obsahují zavřená zavazadla, stejně jako není zřejmé, kdo je čím spojencem.

Jedná se o zajímavý mix skrytých identit a la Bang!, míchání povolání a la Citadela a výměny karet za účelem dosažení té správné kombinace pro jednu ze dvou skrytých herních stran. Je tu možnost sólového vítězství, takže potencionální spojenectví není nezbytné. Celá hra je naivně kýčovitě namalovaná, ale myslím, že přesně tohle nadchne většinu mladších hráčů.

Za 220 korun se domnívám, že s tím sklidíte úspěch mezi nehráči (baví-li vás Bang! či Blafuj, tak to je přesná volba) a myšlenky taktiky mohou oslovit i příznivce her, kde se dá přeci jen ovlivnit, kdo vyhraje. Pokud chcete něčím drobným a levným oživit sbírku, tak vřele doporučuji. Karty jsou německo/anglické a na stránkách prodejce jsou i české polepky.

Původní název: Die Kutschfahrt zur Teufelsburg

Rok vydání: 2006

Hrací doba: 30 - 60 min

Počet hráčů: 3 - 10

Doporučený věk: Od 12 let

Osobní hodnocení: 8 z 10